top of page
IMG_7907_edited_edited.png

Ariya-aṭṭhaṅgika-magga | Ušlechtilá osmičlenná stezka 

"Mudrc, který vynakládá úsilí, již vskutku neupadá."

Buddha - Adhipateyya Sutta

Ariya-aṭṭhaṅgika magga: ariya znamená vznešený; aṭṭha, osm; aṅgika, skupina členů; magga, stezka. Ariya-aṭṭhaṅgika-magga: vznešená osmičlenná stezka.

 

Má osm členů:

  1. Správné porozumění (sammā-diṭṭhi)

  2. Správné myšlení (sammā-saṅkappa)

  3. Správná řeč (sammā-vācā)

  4. Správné jednání (sammā-kammanta)

  5. Správné živobytí (sammā-ājīva)

  6. Správné úsilí (sammā-vāyāma)

  7. Správné uvědomění (sammā-sati)

  8. Správné soustředění (sammā-samādhi)

Lidé, kteří skutečně kráčejí po vznešené osmičlenné stezce, nemají chyby a vidí příčinu a následek ve všech svých činech.

 

Někdy rozvineme pouze jeden nebo dva členy osmičlenné stezky. Můžeme mít, například, dobře vyvinuté porozumění učení, ale naše soustředění je chabé. Nebo naše úsilí a sebeovládání může být silné, jako například když obdarováváme mnichy a mnišky, ale ostatní členy jsou slabé. Neříkám, že dávat almužny je špatné; je to normální praxe. Říkám, že je důležité pracovat na vyvážení všech osmi členů při jakékoli činnosti. Dokonce ani když žijeme v meditačním centru, nemusí se nám podařit vyvážit všech osm členů. Abychom vyvážili všech osm členů a dosáhli pokroku, musíme meditovat.

"Když vznešený žák rozumí tomu, co je neprospěšné, a kořenům toho, co je neprospěšné, tomu, co je prospěšné, a kořenům toho, co je prospěšné, má správné porozumění."

Ctihodný Sāriputta - Sammādiṭṭhi sutta

1. Sammā diṭṭhi |Správné porozumění

Prvním členem osmičlenné stezky je správné porozumění (sammā-diṭṭhi).

Slovo sammā je důležité. Znamenající vznešený a uplatňující se pouze pro Buddhu, je sammā tím nejvyšším možným postavením, kterého může člověk dosáhnout. Vznešení chápou cestu, jasně vidí stezku a ničí všechna znečištění. Rozumějí vznešeným pravdám. Žijí klidným a harmonickým životem, nikdy nechtějí ublížit, nikdy nenacházejí radost v ubližování.

Správné porozumění znamená porozumění čtyřem vznešeným pravdám:

1. Porozumění utrpení (dukkha-ñāṇa)

2. Porozumění vzniku utrpení (dukkha-samudaya-ñāṇa)znamená porozumění toužení (taṇhā)

3. Porozumění ustání utrpení (dukkha-nirodha-ñáṇa)

4. Porozumění stezce, která vede k ustání utrpení (magga-ñāṇa), znamená porozumění osmičlenné stezce (aṭṭhaṅgika-magga)

 Měl by sis být vědom toho, že správné porozumění a čtyři vznešené pravdy mají společné tyto čtyři faktory: strast, vznik, zánik a stezku. Když zkoumáme správné porozumění, musíme si pamatovat, co jsme se naučili o čtyřech vznešených pravdách, musíme si pamatovat, že čtvrtá z těchto pravd je osmičlenná stezka a musíme si pamatovat, že první článek této stezky je chápání těchto čtyř pravd. Osmičlenná stezka a čtyři vznešené pravdy jsou vzájemně propojeny. Když vyvstane správné porozumění, není v srdci žádné místo pro toužení.

Dhamma_kolo_sm.png

"Poučený žák vznešeného uvažuje tímto způsobem: Nyní jsem požírán pocitem. V minulosti jsem ale byl také požírán pocitem, stejným způsobem, jako nyní. A pokud se budu těšit z budoucích pocitů, pak budu v budoucnu požírán pocity stejným způsobem, jako jsem jimi požírán nyní."

Buddha - Khajjaniya sutta

2. Sammā saṅkappa | Správné myšlení

 

Druhou částí osmičlenné stezky je správné myšlení (sammā-saṅkappa). Saṅkapa je často překládáno jako záměr.

 

Jsou tři druhy správného myšlení:

1. myšlenky odříkání a štědrosti (nekkhamma-saṅkapa)

2. myšlenky dobré vůle a přátelství (avyāpāda-saṅkapa)

3. myšlenky neškození a soucitu (avihiṃsā-saṅkapa)

Myšlenky odříkání jsou prosté chamtivosti a touhy po smyslových potěšeních; myšlenky dobré vůle a přátelství jsou pro dobro všech bytostí; myšlenky neškození a soucitu jsou pro bezpečí všech bytostí.

Laskavost, soucit, štědrost, moudrost – tyto faktory jsou základem pro správné odříkání. Někdy se jich zříkáme, když jsme rozzlobení. Něco se nám nelíbí, nebo to dokonce nenávidíme, a chceme tomu uniknout. To není správné odříkání. Ne. Správné odříkání pramení vždy pouze z moudrosti. Když máme moudrost, máme také laskavost a soucit. Výsledkem toho se odvracíme od toužení a přikláníme se k odříkání. Mnozí si myslí, že bylo nepřiměřené, aby princ Siddhattha opustil ženu a novorozeného syna a kritizují Siddhatthovo zřeknutí se světa u Kapilavatthu. Ale jeho zřeknutí se světského života bylo založeno na moudrosti. Byl to čin laskavosti a soucitu

Souhlasím s laskavostí a soucitem. Ale proč bych se měl chtít zřeknout rodiny a přátel, jak to udělal Siddhattha?

Praxe není o zřeknutí se lidí. Pokud čteš Bodhi jātaku, najdeš v ní popis života prince Siddhatthy s jeho ženou, princeznou Yasodharou. Siddhattha a Yasodhara žili společně jako muž a žena třináct let v Kapilavatthu. "Jako pár," řekl Buddha, "jsme si vyměňovali myšlenky a poznali vzájemně své mysli."

Yasodhara věděla, že její muž je velmi neobvyklý člověk, věděla, jaký je cíl jeho života, a byla připravena na jeho zřeknutí se světského života. A také mu s tím pomohla. Bodhisatta Siddhattha jednoduše neodmítl svou rodinu, neutekl od ní. Ne. Toto zanechání světského života bylo rozhodnutí, které učinil po poradě s Yasodharou. Bylo to společné rozhodnutí, ke kterému dospěli po letech společného života v páru. V jātakách jsou zprávy o tom, že měl její plnou podporu. Byla to oddaná a věrná žena. Jistě jsi četl příběh, kdy se Buddha vrací do Kapilavatthu poprvé po svém probuzení. Yasodhara zahlédla Buddhu kráčejícího po cestě s tisíci mnichů. "Podívej," řekla jejich sedmiletému synu Rāhulovi, "zde přichází tvůj otec. Je to hezký, velkolepý muž. On je lev mezi lidmi."

Ve své řeči odhaluje svou náklonnost ke svému bývalému muži; není zde stopa nějaké zloby vůči Buddhovi. Kdyby princ Siddhattha jednoduše zavrhl svou rodinu a utekl od ní, tyto pocity náklonnosti vůči Buddhovi by se nemohly objevit. Porozuměla a respektovala Siddhatthovo rozhodnutí zříci se světského života. Bylo to rozhodnutí založené na moudrosti.

Držím svůj hrníček. Ty víš, jak ten hrníček vypadá, protože se na něj díváš svýma očima. Můžeš ho jasně vidět. Stejným způsobem přicházíme k porozumění čtyřem vznešeným pravdám, když se na ně díváme. Začínáme tím, že se díváme, jestli je přítomnost strasti v naší vlastní zkušenosti pravdivá. Když jsme schopni dívat se jasně, vidíme, že trpíme; potom je moudrý způsob jednání dělat co můžeme, abychom zmírnili naše strádání. Lze to pouze tehdy, když dosáhneme určitého pochopení přítomnosti utrpení, kdy ve skutečnosti začneme rozvíjet určitý skutečný záměr dosáhnout osvobození od tohoto utrpení. Když jasně vidíme čtyři vznešené pravdy, vyvstávají správné myšlenky a záměry. To je moudrost. Když se chceme osvobodit, je moudrost zásadní.

Správné myšlení jsou myšlenky odříkání, laskavosti a soucitu. Na začátku musíme mít nějakou laskavost a soucit k sobě samým, než můžeme šířit laskavost a soucit k ostatním. Když neumíme být laskaví sami k sobě, jak bychom mohli být laskaví k ostatním? Když neumíme zmírnit ani své vlastní utrpení, jak můžeme zmírnit utrpení ostatních? Laskavost a soucit k ostatním jsou možné jedině tehdy, když opravdově cítíme laskavost a soucit k sobě samým. Náš záměr najít štěstí a dosáhnout svobody od utrpení pro sebe má prvořadou důležitost. Nejdřív musíme přejít přes řeku my, pak můžeme pomáhat přecházet přes řeku ostatním.

Mahouti drží své slony v zajetí pomocí železných řetězů. Aby se osvobodili, přetrhávají silní sloni své řetězy chobotem a vracejí se zpět do džungle. My jsme drženi v zajetí utrpení svými špatnými myšlenkami, které vyvstávají z chamtivosti, odporu a zaslepenosti. Abychom se osvobodili od naší strasti, používáme správné myšlenky k nahrazení těch špatných. Správné jsou ty, které vyrůstají z laskavosti, soucitu a odříkání. Myšlenky laskavosti a soucitu nahrazují myšlenky krutosti a chladu, nenávisti a ubližování; myšlenky zříkání se a štědrosti nahrazují myšlenky chamtivosti a touhy po smyslových potěšeních; a myšlenky konat prospěšné činy nahrazují myšlenky konání neprospěšného. Když jsme osvobozeni od neprospěšného myšlení, dosahujeme vysvobození z utrpení, ze saṃsāry.

Často zde v centru pomáháš meditující, která si zranila ruku při motocyklové nehodě. Ostatní si myslí, že cítíš k této meditující spoustu laskavosti a soucitu a prostě jí pomáháš. Dokonce i ty si myslíš, že se jí prostě snažíš pomoci od jejího utrpení. To je ale klamné. Pomáhat této ženě je dobrý skutek, který vychází z laskavosti a soucitu, proto je to skutek vykonaný se správným myšlením. Ale tvá laskavost a soucit jsou ve skutečnosti nasměrovány k tobě, ne k této zraněné ženě.  Když vidíš tuto ženu trpět, trpíš taky.

istockphoto-1161929156-612x612.jpg

Ano, mám ostré bolesti v břiše.

 

Můžeš ty bolesti jasně vidět. Jsou to vnitřní jevy, není to nic vnějšího. Když je jí těžce, je ti také těžce, když ona trpí, trpíš taky. Tím, že se snažíš zmírnit její bolest, snažíš se zmírnit svoji bolest. Snažíš se uniknout svému vlastnímu utrpení tím, že jí pomáháš. To je to, co děláš.

Lidé obecně nebudou chápat nebo dokonce chtít přijmout tuto představu, někteří ji přímo odmítají. Mnozí zastávají názor, že není správné se vztahovat k lidem tímto způsobem a uznávají pouze vztahy, které jsou „fifty-fifty“. Fifty-fifty většině lidí stačí. Když překročíš tento poměr padesát na padesát a jdeš za hranice vztahu, kde se stejně dává a bere, říkají, že jsi na špatné cestě.

Peníze, chvála, sláva, potěšení, - běžně se jako výsledek našeho jednání něco očekává. Když lidé neočekávají, že vydělají nějaké peníze nebo nějak nezvýší svůj status, očekávají nějakou jinou formu odměny. Ale když je skutek vykonán zcela ze štědrosti, z laskavosti a soucitu, není zde očekávání jakékoli odměny, vůbec žádné. Konání bez očekávání je pravé odříkání.

Jak může naše společnost fungovat bez očekávání? Neměli by zločinci být potrestáni?

Lidský svět je někdy velmi zlý a někdy velmi dobrý. Někteří lidé jsou jako ďáblové, zatímco jiní jsou laskaví a soucitní. Dobré a špatné způsoby chování existují. Soucitní učitelé nám vysvětlují, že je lepší dělat toto a nedělat ono. Učitel jasně vysvětluje povahu světa. Jenže i když soucitní učitelé mluví, jen málo lidí poslouchá a skutečně následuje jejich učení. Většina to nedělá. Taková je povaha světa. Učitelé mohou pouze věci vysvětlovat. Nemohou přinutit lidi, aby se chovali určitým způsobem.

Dokonce ani Buddha nemohl ovládat skutky jeho vlastní Saṅghy, natož pak celý svět. Jednou byl v jeho Saṅghze velký spor ohledně toho, která řádová pravidla musí být povinná. Mniši se přeli o navrhovaných změnách a rozdělili se na dvě skupiny. Buddha se vrátil do lesa. Někteří lidé bojují, někteří se rozhodnou žít v harmonii.

Krásná mniška Uppalavaṇṇā, současnice Buddhy, žila sama v lese. Poblázněn její krásou se místní mladý pastevec vplížil do její kuṭi, zatímco byla na almužní obchůzce. Když se Uppalavaṇṇā vrátila, napadl ji a znásilnil. Křičela, protestovala a prosila ho, aby přestal. Dělala vše, co mohla, aby ho přiměla přestat, ale on pokračoval. Dokonce tváří v tvář takové krutosti udržela Uppalavaṇṇā soucit k tomuto pastevci. Byla moudrá, protože rozuměla povaze příčiny a následku. Ale ten pastevec byl hloupý. Následkem svých krutých činů byl stažen do pekla.

Správné myšlení je důležité téma, o němž je třeba hodně diskutovat. Jasným viděním čtyř ušlechtilých pravd jasně spatřujeme správné myšlení.

Dhamma_kolo_sm.png

"Toto si, Ānando, také zapamatuj jako podivuhodnou a úžasnou kvalitu Tathāgathy: Zde, Ānando, u Tathāgathy pocity vyvstávají poznávány, přetrvávají poznávány a zanikají poznávány; vnímání vyvstává poznáváno, přetrvává poznáváno a zaniká poznáváno; myšlenky vyvstávají poznávány, přetrvávají poznávány a zanikají poznávány. Toto si také pamatuj, Ānando, jako podivuhodnou a úžasnou kvalitu Tathāgathy."​

Acchariya abbhuta sutta

3. Sammā vācā | Správná řeč
Třetím článkem osmičlenné stezky je správná řeč (sammā-vācā).
S určitým stupněm moudrosti, který znamená prvotní ustavení správného porozumění a správného myšlení, používáme naší řeč, náš hlas, prospěšně a vhodně. Správné myšlení vyvstává v kontextu příčiny a následku, závislé na správném chápání čtyř vznešených pravd jakožto příčiny. V závislosti na správném myšlení, naší laskavosti a soucitu, vyvstává správná řeč. Pokud chceme mluvit vhodně, je moudrost zásadní. Potřebujeme užívat slova, která lidi vždy spojují. Říkáme:
  • Pravdu (sacca)

  • Slova přátelství a harmonie (sahitāna vācā)

  • Slova laskavosti, sympatie a pomoci (saṇhena vācā)

  • Slova podpory (atthasaṃhitena vācā)

  • Slova, která přinášejí prospěch (mettacittā vācā)

Také se musíme zdržet slov, která narušují lidskou svobodu. Zdržujeme se:

  • Falešné mluvy (musā vāda)

  • Pomlouvání (pisunā vācā)

  • Hrubé a urážlivé mluvy (pharusā vācā)

  • Klepů a planého tlachání (samphappalāpa)  

Toto jsou všechno způsoby nevhodné řeči.  

Falešná mluva znamená mluvit nepravdu a podvádět ostatní lidi. Tento způsob řeči najdete v politice, v divadle a někdy také při kázáních. Vykladači, kteří si vydělávají na živobytí předpovídáním budoucnosti, používají magická a neobyčejná slova, kterými podvádějí lidi. Tito věštci nevědí nic o životech svých zákazníků, ale lstivě získávají tyto informace, říkajíc, že se stane to a to. To je falešná mluva.

 

Pomlouvání znamená upozorňování na chyby jiného člověka se záměrem vyvolat nesoulad mezi ním a jiným člověkem. To je nízké a zlomyslné. Pomlouvání vyvěrá z hněvu a nepřátelství. Je vždy spojeno se zlobou. Tento způsob řeči narušuje harmonii a přátelství ve společnosti.

 

Krutá řeč znamená používání urážlivých, napadajících nebo sarkastických slov, která jsou pronesena v hněvu. Jejich úmyslem je způsobit posluchači bolest. Když někdo slyší taková krutá slova, automaticky se objevuje zloba.

 

Klepy a plané tlachání jsou formy zbytečné řeči. Tato slova nemají význam. Nepřinášejí posluchači žádný užitek zde v tomto světě ani po smrti. Tento způsob řeči nerozvíjí mentální kvality posluchače. Tlachání nepřináší do budoucna vůbec nic cenného. Je prázdné. Je to jen mluvení pro mluvení. 

 

Konverzace je oblast, kde musíme být velmi opatrní. Když se zajímáme o oslabení překážek našeho osvobození, mluvíme pravdu. Říkáme slova, která lidi spojují, slova přátelství a harmonie, slova, která jsou laskavá a soucitná, slova, která přinášejí užitek. Nezajímáme se o neužitečnou řeč, nelžeme ani nepomlouváme, nemluvíme hrubě, nenapadáme. Vůbec neklábosíme o druhých. V Mahāsuññata suttě v Majjhima Nikāya najdeš témata, kterým se věnovat, a témata, kterým se vyhnout. V komentářích je trochu rozdílný a rozšířený seznam témat, kterým je potřeba se vyhnout.

Dhamma_kolo_sm.png

"Když jsem jasně viděl, jak to skutečně je, s jasným chápáním, jak smyslová potěšení poskytují malé uspokojení, přinášejí velkou strast a velké zoufalství, a jaké velké nebezpečí v nich je, dosáhl jsem nadšení a potěšení, které je vzdáleno smyslovým požitkům, vzdáleno neprospěšným stavům, něčeho mnohem klidnějšího, poznal jsem, že už nejsem dále přitahován ke smyslovým požitkům."

Cūḷadukkhakkhandha sutta 

4. Sammā kammanta Správné jednání 

Čtvrtým členem osmičlenné stezky je správné jednání (sammā-kammanta).

Spolu se správným chápáním a správným myšlením znamená správné jednání používat naše tělo, naše fyzické tělo, prospěšně a vhodně:

  • Respektujeme právo ostatních žít svobodně

  • Chráníme život

  • Praktikujeme štědrost

  • Ochraňujeme bytosti před újmou

Od praní prádla po čištění zubů a stříhání nehtů, je zde mnoho základních pravidel, jak se vhodně chovat. Například, víme, že jsou určitá pravidla, jak se chovat, když používáme záchod. Pokud použiju záchod a zapomenu ho poté vyčistit, další člověk ho nemůže použít pohodlně. Pak je zde mezi námi konflikt, eventuálně může následovat spor a soulad naší společnosti je narušen. Nebo řekněme, že rozliješ pití na stůl a uděláš nepořádek. Vhodné jednání diktuje, abys po sobě uklidil. Jinak, pokud prostě odejdeš a necháš to tak, další člověk bude znevýhodněn, protože bude muset převzít zodpovědnost za úklid tohoto nepořádku. Znovu vyvstává konflikt a harmonické vztahy jsou narušeny.

 

Skoro každý den vytíráš podlahu v meditační hale. Tím, že se chováš vhodně, je tvoje jednání správné. Když přijdou meditující do naší meditační haly a vidí, že je čistá, cítí se pohodlně. Hala se jim líbí a dosahují soustředění velmi snadno. Pokud by hala nebyla řádně uklizená, byla by špinavá a zaprášená, meditující by se necítili pohodlně. Hala by se jim nelíbila a bylo by pro ně těžké dosáhnout soustředění. Udržovat naše meditační prostředí čisté je důležité.

 

Správné jednání také znamená zdržet se používání našeho těla neprospěšně a nevhodně. Každý má právo žít svobodně; každý má právo žít v míru. Abychom se vyhnuli narušování svobody a míru druhého člověka, zdržujeme se tří druhů škodlivého jednání tělem:

  1. Zabíjení (pāṇātipātā)

  2. Kradení (adinnādānā)

  3. Špatného smyslového jednání (kāmesu micchācāra)

  4. Falešného mluvení, musāvāda

  5. Požívání alkoholických nápojů a jiných látek, surāmeraya majja

Zdržování se zabíjení se týká jakékoliv živé bytosti. Délka života některých bytostí je často jen pár sekund, ale když záměrně zničíme takové bytosti, je tento čin úmyslným zabitím. Nemáme právo zabít jakoukoliv bytost, jakoukoliv živou bytost. Všechny bytosti mají právo žít na tomto světě, nemáme právo je zabít. I malý mravenec má právo na život. Nemáme právo mu ho vzít. Někdy nám na ruce přistane komár a vysaje nějakou krev. Je to jeho způsob života a my nemáme právo jej zabít jen proto, že to dělá. Musíme se vzdát zabíjení. Ale my v zabíjení pokračujeme.

Je interrupce zabití?

 

“Ničení”, řekl Buddha, “toho, co je přítomno v ženském těle, od té doby, co se početí definitivně uskutečnilo, je porušením prvního předsevzetí.” Početí znamená propojující se vědomí při přerození (paṭisandhi-viññāṇa), vzniká spolu s hmotou v děloze, spojuje minulou kammu s novou kammou. Toto je početí. Poté, co žena a muž měli sex, to někdy může trvat až dva týdny, než se objeví propojující vědomí při přerození.

 

Byly v časech Buddhy potraty?

 

Potraty jsou v textech zmíněny. Když královna Kosala Devī nosila dítě krále Bimbisāry, bylo předpovězeno, že dítě dospěje a zabije svého otce. Poté, co slyšela předpověď, se královna Kosala Devī ihned pokusila o potrat. Ale král ji od toho odradil. Jako sotāpanna nikdy nepodporoval ani nepovzbuzoval nikoho, aby zabil živou bytost. Králi Bimbisārovi nevadilo, že jeho vlastní dítě mělo být jeho smrtelným nepřítelem. Královna Kosala Devī se podvolila královu přání a upustila od potratu. Potraty v historii existovaly. Jenom metody, jak jsou prováděny, se změnily.

 

Další druh konání, kterého se musíme zdržet, je kradení. Každý má přání a právo ochránit svůj majetek. Nemáme právo brát si majetek ostatních. Představte si, že někdo ukradne vaše auto. Protože své auto potřebujete, snažíte se ho najít, nebo dokonce musíte koupit nové. Ztráta majetku, jeho hledání a poté jeho nahrazení, takové události brání člověku ve svobodném způsobu života.

 

Jako lidské bytosti máme nárok žít kdekoliv na tomto světě. V raných počátcích civilizace lidé svobodně cestovali z jedné země do druhé. V těch dobách nebyla žádná víza a nikdo, kdo by je vydával. Lidé prostě cestovali do nějaké země a usadili se. Já také mohu jet do jakékoli země a říci, že mám nárok v té zemi žít, ale oni mě jistě vyženou. Řeknou: "Máš právo žít na Srí Lance. Ne tady." Obecně řečeno, ačkoliv je to v dnešní době neuskutečnitelné, jako lidské bytosti máme právo žít v jakékoli zemi, kdekoliv na tomto světě. Máme právo na svobodný způsob života. Máme nárok na to žít v míru.

 

Není nic špatného na tom, usadit se a žít v nějaké zemi. Co je ale špatné, je to, že poté, co se usadíme, prohlásíme: "Toto je moje země. Tady to patří mně." Špatné je to, když si něco přivlastňujeme. Takto Kanaďani vlastní Kanadu, Němci vlastní Německo, Američani vlastní Ameriku, Angličani vlastní Anglii. Každý vlastní svou zemi. My zde na Srí Lance děláme totéž a válčíme. Vlastnění není nezbytné, vlastnění je překážka. Vlastnění vede ke všem potížím. Všechno vyrůstá z vlastnictví.

 

Třetí druh jednání, kterého se potřebujeme zdržet, je špatné smyslové jednání. Pálijský výraz pro zdržování se špatného smyslového jednání je kāmesu micchācāra. Kāmesu znamená toužení po předmětech potěšení. Toto slovo, kāmesu, není v jednotném čísle, ale v množném, což znamená, že zdržování se špatného smyslového jednání není zdržování se pouze jednoho druhu smyslového jednání. Neznamená to pouhé zdržování se špatného fyzického sexuálního jednání. Ne. Znamená to také zdržování se zneužívání jakékoli brány smyslů. Například, když používáte svůj přehrávač k poslechu něčeho nevhodného, je to také zneužití smyslové brány, vašeho ucha, a náleží to též ke špatnému smyslovému jednání. Nebo se třeba rozhodnete opít, což je zneužití vašeho jazyka, další smyslové brány. Používat jakýkoli smyslový orgán nevhodně je špatné smyslové jednání. Ale dnes se většina lidí odvolává jen na špatné sexuální jednání.

 

Myslíte naše chápání zneužívání smyslů v této době?

 

Správně. Zneužívání smyslů neznamená pouze sexuální zneužívání. Znásilnění je jasné zneužití smyslů. Násilím si dopřáváte nevhodného sexuálního kontaktu s jinou lidskou bytostí. Narušujete svobodný způsob života jiného člověka. Ale nejen znásilnění je zneužití. Jakýkoliv nevyžádaný sexuální kontakt, obtěžování, je též zneužití smyslů, které narušuje svobodu druhého člověka.

 

Třetí druh abstinence, zdržování se špatného smyslového jednání, zahrnuje páté předsevzetí: zdržování se užívání omamných látek. Česká formulace tohoto předsevzetí je odvozena z pálijského výrazu surāmeraya-majja-pamadaṭṭhānā veramaṇī sikkhāpadaṃ samādiyāmi, což znamená: podstupuji bod výcviku zdržování se užívání omamných látek a drog jako jsou víno, lihoviny (alkohol) atd., protože způsobují nedbalost. V tomto pálijském výrazu jsou dvě slova, která je potřeba probrat: majja a pamāda.

 

Majja znamená omamné látky, jako je alkohol. Majjapa je člověk, který je opilec, hrdý na svou kastu, vzdělání nebo bohatství. Aktivována alkoholem, vede ho jeho pýcha k nevhodnému jednání, ke konání mnoha špatných věcí. To je majja.

 

Pamāda znamená nedbalost. Člověk, který je nedbalý, nevyvíjí dostatečné úsilí, aby se zdržel nevhodného jednání, nebo aby začal jednat vhodně. Je prostě líný. Takto se neobtěžuje rozvíjet soucit a přátelství k ostatním ani k sobě, což všem brání ve svobodném žití.

 

Majja a pamāda ničí moudrost. Například nasloucháním našim vzájemným hovorům a studováním Dhammy jednáš moudře. Vyvíjíš nezbytné úsilí k dobrému jednání; děláš dobrý skutek. Ale když se snažíš požíváním alkoholu naplnit nějakou touhu po chuti, používáš svůj jazyk hloupě. Zneužíváš tuto smyslovou bránu. Jako následek požívání alkoholu tvůj dobrý úsudek a tvé úsilí zmizí a ty jednáš nějakým způsobem nevhodně. Už dále nestuduješ Dhammu. Dokonce i malé množství alkoholu otupuje mysl. Za extrémních podmínek jsou opilci schopni vraždit, krást a znásilňovat. Protože u opilého člověka mizí správné úsilí, může se nechat přemluvit k řadě nevhodných skutků. Když chybí správné úsilí, mizí správné uvědomění, když chybí správné uvědomění, mizí správné soustředění, a bez správného soustředění není žádné moudrosti.

Dhamma_kolo_sm.png

"Kassapo, když mnich rozvine nezraňování, nezlovůli a srdce plné laskavosti, opustí zákaly, realizuje nezkalené osvobození mysli a prodlévá v něm, v osvobození skrze moudrost, uskutečněném ještě v tomto životě svým vlastním pochopením, potom, Kassapo, je tento mnich nazýván asketou a bráhmanem."

Mahāsīhanāda sutta

 

5. Sammā ājīvā Správné živobytí

Pátým členem osmičlenné stezky je správné živobytí (sammā-ājīva).

 

Správné živobytí znamená:

  • Vyděláváme si na živobytí účastí na prospěšných a vhodných formách zaměstnání (sammā-ājīva)

  • Vzdáváme se jakýchkoli forem nesprávného živobytí (micchā-ājīva)

Když praktikujeme správnou řeč a správné jednání, praktikujeme správné živobytí. Pamatuj, že správná řeč znamená, že se zdržujeme:

  • klamné řeči,

  • pomlouvání,

  • hrubé řeči a

  • tlachání,

a že správné jednání znamená, že se zdržujeme:

  • zabíjení,

  • kradení a

  • špatného smyslového jednání.

Nesčetné druhy správného živobytí jsou čestné, mírumilovné a dobré pro blaho společnosti. V Aṅguttara Nikāye Buddha vyjmenovává pět druhů špatného živobytí, zabývajícího se:

  • zbraněmi,

  • živými bytostmi,

  • masnou výrobou a řeznictvím,

  • jedy a

  • omamnými látkami (alkohol, drogy).

buffalo-1822574_1280.jpg

Kradení je špatná forma zaměstnání. Mnoho šéfů platí své zaměstnance neférově a je také mnoho zaměstnanců, kteří pracují neférově. Tito šéfové okrádají své zaměstnance a tito zaměstnanci okrádají své šéfy. Jednání obou stran je špatné.

 

Podvádění a lstivost jsou taky špatnou formou živobytí. Předpovídání budoucnosti, jak jsme již řekli, je nejen špatná forma řeči, ale také špatné živobytí, protože věštci podvádějí lidi, aby si vydělali na své živobytí. Podobně, jako kdybys byl obchodníkem, prodávajícím sušené chilli na váhu a přidával k němu vodu, podvádíš své zákazníky. Prostě je to špatné.

 

Předražování a šmelinářství je další formou špatného živobytí. Představ si, že sis koupil nový přehrávač a obchodník ti ho prodal za 2 500 rupií. Přehrávač stojí jen 2 000 rupií, přesto ti ho prodal za 2 500 rupií a získal tak nadměrný zisk. To je špatné. Někteří lidé chtějí stále větší a větší a větší zisk. Chtějí víc, než je legitimní a rozumný zisk, předražují. Když jsi ve svém obchodování rozumný, máš nárok na rozumný výnos.

 

Je jeden dobrý příběh z časů Buddhy. Nějaký lovec zabil laň a jejího kolouška. Lovec dal tu laň do prodeje, řekněme za dva dolary, a kolouška za dolar. Šel kolem podvodník a koupil kolouška za dolar.

 

"Tak," řekl podvodník, "dal jsem ti jeden dolar a řekl jsi, že ten koloušek má cenu taky jeden dolar, to dělá dohromady dva dolary. Tak tady vracím kolouška a vezmu si tu laň." 

 

Lovec přijal kolouška, dal podvodníkovi laň a byl tak ošizen o jeden dolar. Protože lovcovo živobytí zahrnovalo zabíjení zvířat, je jasné, že bylo nevhodné. Ale živobytí toho podvodníka bylo také nevhodné. Za použití klamu podvedl lovce.

 

Když následujeme osmičlennou stezku a opravdu praktikujeme sīla, tyto situace se nikdy neobjevují, protože vždycky mluvíme, jednáme a žijeme vhodně. Po celý svůj život jsme si jisti našimi povinnostmi a jsme oddáni prospěšnému. A protože konáme ze soucitu a laskavosti, objevuje se jen málo konfliktů. Život je jednoduchý a klidný.

Dhamma_kolo_sm.png

"Jistě, ctihodný pane, žijeme ve shodě, ve vzájemném uznání, bez hádek, mísíme se jako mléko s vodou, hledíme na sebe s laskavýma očima."

Venerable Anuruddha—Cūḷagosiṅga sutta 

6. Sammā vāyāma  Správné úsilí

Šestým členem osmičlenné stezky je správné úsilí (sammā-vāyāma).

To znamená usilování o vysvobození z utrpení. Je to široké téma, které učil Buddha v závislosti na úrovni porozumění, odhodlání a cílech posluchače. Někteří lidé byli zaměřeni na zmírňování strasti ve svých světských životech a dosažení šťastného zrození v lidském nebo nebeském světě. Buddha proto tyto lidi učil, jak vyvinout příslušné úsilí k dosažení této mírné úrovně osvobození. Jiní byli zaměřeni na úplné překonání svého utrpení a dosažení  nibbāny. Tyto lidi Buddha učil způsoby vyvinutí nejvyššího úsilí a uskutečnění tohoto těžkého cíle, arahatství.

 

Správné úsilí pokrývá celou tuto širokou oblast. Začíná sebeovládáním v našem každodenním světském životě, pokračuje vstupem do proudu, kdy jsou zničeny zhoubné názory, přes nenávrat, kdy je zničena touha po smyslových požitcích, a nakonec vyústí v arahatství, kdy je zničena zhoubná touha po věčné existenci a nevědomost.

 

 

Mentální a fyzické úsilí

 

Tak jako mnoho jiných věcí, mysl a tělo jsou propojeny ve správném úsilí. Abychom konali správné činy a zmírňovali naše utrpení, musíme dobře vyladit naše mentální i fyzické úsilí. Když vynakládáme správné mentální a fyzické úsilí, naše znečištění jsou potlačována a nakonec odstraněna a my postupujeme na duchovní cestě.

 

Mentální úsilí (viriya) znamená mít záměr něco dělat. Chceš praktikovat meditaci. Tvé přemítání o meditační praxi, ať už samatha nebo vipassanā, a tvůj záměr skutečně s meditací začít a pokračovat, vyžadují mentální úsilí. V meditaci vipassanā je tvým záměrem zaznamenat různé pocity, různé zvuky a různé předměty, zatímco v meditaci samatha je tvým záměrem udržet mysl jednobodovou.

 

Správné mentální úsilí znamená, že naším záměrem je zdržování se a opouštění neprospěšného jednání, stejně jako rozvíjení a podporování prospěšného jednání. Nejdřív musíme vynaložit mentální úsilí, musíme v sobě mít tuto mentální energii, aby v nás prospěšné verbální a tělesné činy vyvstaly. Abychom se chovali prospěšně, musíme mít nejdříve záměr chovat se prospěšně. Prospěšné myšlenky vedou k prospěšným skutkům.

 

Když používáme výraz vāyāma, odkazujeme tím primárně na vyvíjení fyzického, tělesného úsilí. Tvá fyzická meditační praxe zjevně vyžaduje fyzické úsilí. Ať sedíš nebo chodíš, vyvíjíš kvůli těmto formám meditace fyzické úsilí.

 

Ārabhati znamená vynakládat úsilí. Uplatňováním obou úsilí, mentálního i fyzického, se pokoušíme o správné úsilí. Ty například vynakládáš mentální a také fyzické úsilí, když vytíráš podlahu, hrabeš listí a pomáháš s přípravou jídla tady v našem centru. Když toto konáš bez očekávání nějakého zisku, aniž bys chtěl slávu nebo chválu, a prostě konáš tyto potřebné věci, konáš je se správným úsilím, s ārabbha. Lidé žijící v nějaké komunitě vynakládají správné úsilí, když se ovládají, udržují čistotu, pomáhají nemocným a konají společné povinnosti.

 

Ātāpī a sampajañña jsou dva důležité pálijské termíny. Jsou často spojeny jeden s druhým: ātāpī znamená být mentálně a fyzicky nadchnutý a aktivní, zatímco sampajañña znamená mít znalost sebe sama, mít jasné chápání a mít moudrost. Spojení těchto dvou pojmů ātāpī-sampajañña znamená, že vyvíjíme nadšené úsilí být si vědomi všech svých aktivit. V Satipaṭṭhāna suttě Buddha používá termín ātāpī-sampajañña, aby popsal kvalitu úsilí, které je nutné k jasnému chápání skutečné povahy jevů. Ātāpī-sampajañña je moudré úsilí. Založené na správném porozumění a správném myšlení, je to úsilí, které vede k vyvstání uvědomění. K dosažení samādhimusíme mít ātāpī-sampajañña.

 

Běžně, když vyvíjíme úsilí ke konání denních aktivit, neříkáme, že konáme tuto aktivitu s ātāpī-sampajañña. Pokud však vynakládáme celé naše mentální a fyzické úsilí naprosto prospěšným způsobem, zaměřeným k vysvobození se ze saṃsāry, konáme tuto činnost s ātāpī-sampajañña. Trpíme zrozením, nemocí, chřadnutím, smrtí a opětným narozením, nemocí, chřadnutím a smrtí. Věčně trpíme neuspokojivostí této existence. Ātāpī-sampajañña znamená, že všechna naše energie a úsilí jsou zaměřeny na vymanění se z této saṃsārické říše. Opravdu se tvrdě snažíme.

 

Snaha začíná naším záměrem neustále vyvíjet čtyři mentální a fyzická úsilí:

  • Zdržovaní se neprospěšného (saṃvarappadhāna)

  • Opuštění neprospěšného (pahānappadhāna)

  • Rozvíjení prospěšného (bhāvanāppadhāna)

  • Udržování prospěšného (anurakkhanappadhāna)

Abychom porozuměli těmto čtyřem úsilím, musíme nejdřív rozumět tomu, co je míněno pojmem neprospěšný (akusala) a pojmem prospěšný (kusala). Založeny na chamtivosti, odporu a klamu, jsou neprospěšné skutky tělem, řečí a myslí příčinami nepříznivých kammických výsledků v přítomnosti a v budoucnosti. Neprospěšné stavy zahrnují znečištění (kilesa) a pouta (saṃyojana). Znečištění jsou mysl poskvrňující kvality, a pouta nás vážou ke kolu existence.

Je deset znečištění a deset pout, ačkoliv všechna znečištění a pouta jsou obsažena ve třech širších kategoriích chamtivosti, odporu a zaslepenosti. Neprospěšné činy jsou zdrojem všeho našeho utrpení, poutají nás k utrpení a prodlužují naše věčné putování v saṃsāře.

 

Prospěšné činy, na druhé straně, zahrnují dobré svědomí, dobré skutky a následování osmičlenné stezky. Vycházející ze štědrosti, laskavosti a moudrosti, jsou příčinami příznivých kammických výsledků. Prospěšné činy nám umožňují opustit neprospěšné činy. Přetrháním pout s utrpením ukončují naše putování. Ātāpī-sampajañña je úsilí nejvyššího řádu. Jeho rozvoj zahrnuje množství dovedností, postojů a druhů překonání, jež se všechny různými způsoby vzájemně propojují a překrývají.

Dovednost (kosalla) je dokonalost v uskutečnění cíle. Když myslíme a jednáme obratně, abychom udělali pokrok k dosažení jakéhokoliv cíle, používáme dovedností...read more >

Dhamma_kolo_sm.png

 "Toto je jedinečná stezka k očištění bytostí, k překonání smutku a nářku, k vymizení bolesti a zármutku, k dosažení opravdové cesty, k uskutečnění  nibbāny, totiž tyto čtyři podklady uvědomění." 

Satipaṭṭhāna sutta

7. Sammā sati  Správné uvědomění

Sedmým členem osmičlenné stezky je správné uvědomění (sammā-sati).

Sati je pálijský pojem pro prospěšný (kusala) stav mysli. Je to stav mysli, který je nerozlučně spojen s prospěšností, není smíchán s čímkoli škodlivým, ani tím není dotčen. Když konáme prospěšné činy, je přítomno sati. Je přítomno, když jsme štědří a je přítomno, když jsme laskaví. Je přítomno, když udržujeme meditační centrum, když následujeme pět nebo osm předsevzetí a osmičlennou stezku.

 

     "Všechny prospěšné stavy mysli," řekl Buddha v Aṅguttara Nikāye, "jsou sati." Všechny.

 

Akty štědrosti vykonané bez očekávání jsou činy konané se sati. Když pomáháme lidem bez očekávání, pomáháme jim se sati. Když zametáš podlahu v meditační hale bez očekávání, zametáš se sati. A když konáš jakýkoli ušlechtilý skutek bez očekávání, konáš ho se sati. Sati je následování pěti a osmi předsevzetí bez očekávání, a je to následování osmičlenné stezky bez očekávání.

 

Skutky vykonané s očekáváním nejsou vykonané se sati. Akty štědrosti, ve kterých je očekávání dobré budoucnosti, chvály, slávy, nebo získání vlastně čehokoli, nejsou zcela prospěšné akty štědrosti, a takto nejsou konány se sati. Obecně, jakýkoli čin štědrosti je prospěšný čin, ale v bodě, kde je přítomno očekávání, není sati. Stejným způsobem, když následujeme předsevzetí s očekáváním dosažení božských světů, nebo dosažení příznivých budoucích výsledků, náš stav mysli nedosáhl úrovně sati, naše mysli jsou v tomto bodě smíchány s nevědomostí. I když vyvíjení úsilí následovat předsevzetí je prospěšný stav mysli, ve chvíli, kdy jsou přítomna očekávání, sati přítomno není.

 

Koncept prospěšného stavu mysli existoval před tím, než se Siddhattha stal osvíceným Buddhou: lidé dodržovali předsevzetí a praktikovali štědrost, laskavost a soucit. Již existovala tradice rozvíjení prospěšného stavu mysli a tento mentální stav byl nazýván sati. Lidé praktikovali sati ve snaze dosáhnout příznivých výsledků, jako je zrození na věčnosti, kde by navždy žili v míru. Nepraktikovali sati, aby dosáhli čehokoli nad tyto druhy výsledků.

 

Siddhattha poznal, že praktikování sati tímto způsobem vede pouze k rozkladu a smrti, pouze k věčnému, nekonečnému utrpení v saṃsāře, a vydal se hledat uspokojivější formu osvobození. Nakonec Siddhattha objevil, že překonání rozkladu a smrti vyžaduje obrácení těla, činností konaných tělem, prožitků (zkušeností) těla a mysli a všech myšlenek mysli zcela k prospěšnému a dovednému. Trénováním svého těla a mysli tímto způsobem Siddhattha dosáhl osvícení a stal se Buddhou a následně učil osvobozující pravdy všechny, kdo chtěli poslouchat. Výsledkem těchto učení se cíl praktikování sati změnil z dosahování podmíněných výsledků, které jsou předmětem rozkladu a smrti, na takový, který jde za rozklad a smrt a dosahuje nepodmíněného -  nibbāny. Buddha nazýval tento způsob praxe sati jako vznešený ariyan sati, sammā-sati.

 

Skrze praxi sati se osvobozujeme ze saṃsāry. Sati znamená, že nemáme vůbec žádná očekávání. Je zde pouze myšlenka, že naše existence v saṃsāře je dukkha a že je zde úpadek a smrt. Dostat se za to, překonat to, je jediná myšlenka v našich myslích. To je sati. Pouze tato jedna myšlenka v mysli, že vše, co hledáme, je překročit saṃsāru, překročit rozklad a smrt.

Pozornost

 

Dávat pozor (manasikāra) je podobné sati: bdělé uvědomění je přítomno. Nicméně pozornost je jen schopnost našich myslí sledovat jevy. Není to nic víc, než její schopnost pozorování. Skrze pozornost obracíme naši mysl k předmětům prožívání.

 

Používáním naší schopnosti pozornosti obracíme svou mysl k předmětům prožívání. Uplatňování pozornosti není nic jiného než obracení naší mysli ke škále různých předmětů. Je to neutrální schopnost, která podporuje konání prospěšných činů, neutrálních činů a neprospěšných činů. To je přirozenost bytostí. Úhoř má hlavu jako had a ocas jako ryba. Když úhoř uvidí hada, otočí k hadovi hlavu; když úhoř uvidí rybu, otočí k rybě ocas. Manasikāra je úhoř. Někdy se otočí k prospěšnosti a někdy se otočí k neprospěšnosti.

Když lidé, kteří začínají s meditací, něco zapomenou, také jim říkáme: "Hej. Nemáš žádné sati.” Říkáme to proto, aby se rozvinulo jejich uvědomění, ale po nějaké době jim musíme vysvětlit, co je sati a co je jen uplatňování pozornosti (manasikāra). Ale abychom pomohli meditujícím, kteří právě začali, rozvinout jejich praxi, říkáme: "Nemáš žádné sati."

 

Dokonce i při správné praxi sati i velmi dobrý meditující občas zapomíná - může se mýt u studny a zapomenout mýdlo, nebo si může čistit zuby a zapomenout kartáček. Meditující zapomíná mýdlo nebo zubní kartáček, protože neobrací svou pozornost (manasikāra) k mýdlu nebo k zubnímu kartáčku. Místo toho v ten daný okamžik obrací svou pozornost k nějakému jinému předmětu prožívání, jako je například jeho mysl. Meditující zkrátka neobrací svou schopnost pozornosti k mýdlu nebo k zubnímu kartáčku a výsledkem toho na ně zapomene.

 

Uplatňování pozornosti (manasikāra) je pouze schopnost být si vědom předmětu prožívání, jakéhokoli hmotného nebo nehmotného předmětu prožívání. Není to nic víc, než toto. Skrze naši schopnost pozornosti přesouváme svou mysl z jednoho předmětu prožívání na další předmět prožívání; naše pozornost se neustále mění z jednoho předmětu na další, a pak na další. Je to prostě schopnost být pozorný k tomu, co se děje. Pokud nasměrujeme naší pozornost k pamatování si všeho, co se děje, budeme si pamatovat všechno, co se děje. Uplatňování pozornosti (manasikāra) je čistě obracení mysli k předmětu prožívání. Spojujeme naši mysl s jakýmkoli předmětem prožívání, k jakému nasměrujeme naší pozornost. Tyto předměty zkušenosti mohou být prospěšné, neprospěšné, nebo neutrální. Manasikāra není nezbytně spojena s prospěšným stavem mysli. Toto není sati.

 

Sati je prospěšný stav mysli, prospěšný vědomý stav bytí, který je vždy spojen pouze s přínosnou zkušeností a není nikdy spojen se škodlivou zkušeností. Zcela si vědomi svého chování, nenechávají lidé, kteří udržují sati, nikdy svou mysl upadnout z prospěšného stavu. Vždy směřují svou pozornost k prospěšným předmětům prožívání. 

 

Manasikāra nám pomáhá konat všechny naše činy, ať už jsou přínosné, neutrální nebo škodlivé. Když nám manasikāra pomáhá konat škodlivé činy, je spojena s nevědomostí. Sati na druhé straně nikdy není spojeno s nevědomostí a podporuje pouze konání prospěšných činů. Sati je vždy spojeno pouze s moudrostí (paññā).

 

Rozvoj vyžaduje odvrácení naší pozornosti od neprospěšných předmětů k prospěšným. Když toto děláme, je naše pozornost nazývána yoniso-manasikāra. A protože je sati vždy součástí stavu mysli spojeného s prospěšností (yoniso-manasikāra), podporuje rozvoj sati. Uplatňování pozornosti přichází snadno a automaticky, ale uplatňování pozornosti zcela prospěšným způsobem, s yoniso-manasikāra, nepřichází automaticky; vyžaduje úsilí a rozvoj.

 

Buddha jednou učil pět set zlodějů. Protože měli již rozvinutou svou schopnost pozornosti na velmi vysokou úroveň, potřebovali tito zloději jen moudrost, aby přeměnili svou škodlivou pozornost na přínosnou pozornost. Při vyslechnutí Buddhových slov tito zloději opustili svá očekávání a toužení a dosáhli osvobození.

Jasné chápání

 

Když Buddha popisoval sati, obecně k němu zahrnoval i pojem sampajañña. Sampajañña znamená jasné vidění charakteristik existence. Se sampajañña jsme si vědomi zkušenosti, jak vyvstává, a jsme si vědomi, jak odchází. Sampajañña je jasné pochopení. Je zde jasnost vědomí.

 

Spojení sati se sampajañña, sati-sampajañña, znamená, že náš prospěšný stav mysli a naše jasnost vědomí jsou dobře rozvinuty; nikdy nenecháváme vyvstat stav mysli, který je oddělen od prospěšnosti. Jsme si plně vědomi našich činů a zvažujeme je s moudrostí přímo tehdy, když je konáme. Na této dobře rozvinuté úrovni jasnosti jsou všechny naše fyzické činy, pociťování a mentální stavy prospěšné. Všechny skutky a prožitky, které se dějí v našem mentálním procesu, jsou přetvořeny v něco prospěšného a přínosného. Když pracujeme se sati-sampajañña, pracujeme se správným porozuměním a správným myšlením. Rozlišujeme mentální od materiálního a pracujeme s moudrostí.

 

Každé ráno slunce rozhání temnotu noci. Vidíme předměty, které jsme za noci neviděli, a v našich myslích není pochyb, co se totožnosti těchto předmětů týče. Není zde žádný zmatek. Když paprsky ranního slunce dopadnou na čirou kapku rosy, čirá kapka rosy odráží nádherným způsobem ranní slunce. Sluneční světlo září v čiré kapce rosy.  

Slunce je nibbāna, temnota je nevědomost, čirá kapka rosy je mysl v sati a jasné vidění je sampajañña. Čirost kombinovaná s jasným viděním je sati-sampajañña. Čirá, jasná mysl se sati-sampajañña se nachází ve světle nibbāny. Je to zářivý stav mysli. A třebaže je tento stav mysli jen odrazem nibbāny a ještě skutečně nibbāny nedosáhl, září stejně jako nibbāna, protože není smíchán s žádnou nevědomostí. Je to stav plný moudrosti, není zde žádný zmatek, co se prožívání týče. Jakýkoli předmět, cokoliv, co přichází do našeho pole prožívání, je poznáváno bez zmatení. Když jsme ve světle nibbāny, v sati-sampajañña, známe skutečnou povahu existence. Temnota naší nevědomosti je rozehnána a my vidíme předměty s jasností a porozuměním. 

Jiná kapka je kalná. Neodráží ranní slunce, je to mysl smíchaná s nevědomostí. Bez sati-sampajañña, prospěšného stavu mysli a jasu vědomí, kalná kapka nikdy nezáří jako nibbāna. Nikdy.

 

Když se cvičíme v sati-sampajañña a vždy jednáme dovedně po celou dobu našich životů, pokračujeme v cestě snadno. Považujeme naši meditační praxi a rutinu každodenního života za jedno a totéž, sjednocené. S meditační praxí protkanou se všemi částmi našich životů se můžeme zabývat jakoukoli činností bez konfliktu, protože vždy vidíme jasně a vždy jsme prosti očekávání. Když máme sati-sampajañña, jsme čirá kapka rosy a nibbāna září.

 

Dva druhy lidí mají sati-sampajañña: arahati a meditující, kteří uvědoměle konají všechny své činy bez očekávání. Není zde žádné lpění ani odpor, pouze jasné vidění. Abychom se osvobodili od utrpení, musíme rozvinout naše sati-sampajañña.

Čtyři podklady uvědomění

 

 

V učeních satipaṭṭthāna-vipassanā v Satipaṭṭhāna suttě Buddha vysvětluje, jak obracíme naše těla, pociťování, stavy mysli a předměty našich myslí k prospěšnému a přínosnému. Buddha vysvětluje, jak se obracíme k sammā-sati, abychom překonali rozklad a smrt. Meditační praxe vyučovaná Buddhou v Satipaṭṭhāna suttě je obsáhlé téma, které je přirovnáno ke sloní stopě: všechny ostatní zvířecí stopy se vejdou do stopy slona. Praxe satipaṭṭhāna je také přirovnávána k velké míse, do které zapadnou všechny další praxe. Nebudeme se pokoušet o rozsáhlou diskusi o Satipaṭṭhāna suttě; naše diskuse je omezena na praxi sati v rámci Satipaṭṭhāna sutty.

čti více >

Dhamma_kolo_sm.png

Někteří meditující považují dosažení kasiṇa země za nejvyšší cíl a tak toto dosažení následně vyprodukují (způsobí) jeho vyvstání. Ostatní považují některé z dalších kasiṇ za nejvyšší- kasiṇa vody, kasiṇa ohně atd. - a dosahují odpovídajícího meditativního stavu. Ale Buddha přesně porozuměl tomu, do jaké míry je každé kasiṇa nejvyšší, a když toto pochopil, viděl jeho vznik, viděl nebezpečí, viděl únik a viděl znalost a vizi správné cesty a špatné cesty. Když toto vše viděl, porozuměl dosažení cíle a míru v srdci.

Venerable Mahā Kaccāna—Kāḷi sutta

8. Sammā samādhi Správné soustředění

Osmým členem ušlechtilé osmičlenné stezky je správné soustředění, sammā-samādhi. Je to víc než pouhé soustředění.

 

Sammā-samādhi vyžaduje porozumění a moudrost. Vyžaduje postupný trénink v následování pravidel ctnosti, ovládání našich smyslových schopností a opouštění našich překážek. Aby mohlo vyvstat sammā-samādhi, potřebujeme být uvědomělí a mít jasné porozumění. Praktikujeme čtyři podklady uvědomění: žijeme v uvědomění těla, pocitů, stavů mysli a předmětů mysli. Když praktikujeme tímto způsobem a dosahujeme jhān, samādhi se nazývá sammā-samādhi.

 

Naše mysl je jako kotlík: pokud není podepřen, je nestabilní a snadno se převrhne. Abychom podepřeli a vyvážili kotlík, dáme pod něj tři kameny. Když pod kotlík dáme pouze dva kameny, je to k ničemu. Abychom kotlík řádně podepřeli, potřebujeme pod něj umístit tři kameny. Když je kotlík řádně podepřen, může se rozdělat oheň a uvařit jídlo.

 

Podobně, abychom podepřeli a vyvážili naši mysl, ustavujeme prvních sedm faktorů osmičlenné stezky - správné porozumění, správné myšlení, správnou řeč, správné jednání, správné živobytí, správné úsilí a správné uvědomění. Každý z těchto sedmi faktorů je důležitý. Když je naše mysl řádně podepřená, zůstává stabilní a vyvstává správné soustředění. Jsme bdělí a vidíme předměty, jak skutečně jsou.

 

"Sammā-samādhi," řekl Buddha, "je sbírka prvních sedmi členů osmičlenné stezky."

přečtěte si více o meditační praxi > 

bottom of page