Cattāri ariyasaccāni |Čtyři vznešené pravdy
"Zrození je strastné, stárnutí je strastné, nemoc je strastná, smrt je strastná, smutek a nářek, bolest, trápení a zoufalství jsou strastné; spojení s nechtěným je strastné, oddělení od milovaného je strastné, nezískat co chceme je strastné - krátce řečeno, strastných je pět skupin lpění."
Buddha - Dhammacakkappavattana Sutta
Buddha, který sám našel cestu z utrpení, chtěl pomoci ostatním, aby mohli dosáhnout stejného cíle. Po třech měsících od svého osvícení předal své první učení svým prvním 5 následovníkům. Buddha chtěl předávat pokyny lidským bytostem jako návod k jejich vlastní svobodě, ne jako dogma, která by slepě následovali.
„Ehipassiko“ = přijďte a přesvědčte se sami.
-
Pravda utrpení, dukkha-sacca
-
Pravda vzniku utrpení, dukkha-samudaya-sacca, což je touha, taṇhā
-
Pravda zániku utrpení, dukkha-nirodha-sacca
-
Pravda o stezce vedoucí k ustání utrpení, magga-sacca, což je osmičlenná ušlechtilá stezka, aṭṭhaṅgika-magga
Čtyři vznešené pravdy jsou řady příčin a následků. Druhá pravda je příčinou pro vyvstání první: toužení způsobuje utrpení. Všechno naše utrpení vzniká z toužení po smyslových potěšeních. Z toužení po následcích činů a z toužení po žádných následcích činů. Když zde není žádná touha, není zde žádné utrpení. Podobně, čtvrtá pravda je příčinou pro vyvstání třetí: stezka ukončuje utrpení. Tato stezka je osmičlenná stezka. Když je osmičlenná stezka následována, vyvstává skutečné vědění, nevědomost je zničena a utrpení končí.
Čtyři vznešené pravdy jsou pravdy (saccāni), protože není možné říci, že ve světě neexistuje utrpení, není možné říci, že touha nezpůsobuje utrpení, není možné říci, že utrpení nemůže být uhašeno a není možné říci, že následování osmičlenné stezky neukončí utrpení. Tathā, avitathāni, anaññathāni. Tento pálijský výraz, vyřčený Buddhou, znamená pravda, nikoli nepravda, a nic jiného - takto to ve skutečnosti je. Žádná osoba nemůže změnit pravdivost těchto čtyř tvrzení. Čtyři ušlechtilé pravdy jsou pravdivé.
Čtyři vznešené pravdy jsou také ušlechtilé (ariya). Ušlechtilý je způsob, jakým lidé, kteří dosáhli stezky a plodů, vidí existenci. Mají vyšší porozumění přirozenosti jevů - vidí anicca, dukkha a anattā - a realizovali stav osvobození od utrpení. Lidé se stávají ušlechtilými, když vstoupili do proudu. Ustali ve své světskosti. Všichni arahati, pacceka-buddhové a buddhové jsou ušlechtilí.
Čtyři vznešené pravdy nejsou konvenční pravdy. Světští muži a ženy vidí tyto čtyři ušlechtilé pravdy ze světské, pozemské úrovně; Nedosáhli stezky a plodů, ve skutečnosti neprohlédli tyto pravdy a chápou je tak pouze jako konvenční a ne jako vznešené pravdy. Na druhé straně vznešení lidé chápou čtyři vznešené pravdy jako vznešené pravdy. Protože dosáhli stezky a plodů, vidí čtyři vznešené pravdy jako nejzazší pravdy (paramattha-sacca).
Buddha učil jak konvenční, tak nejzazší pravdy. Konvenčním pravdám učil světské lidi, kteří chtěli zmírnit své utrpení ve světském životě a dosáhnout příznivého zrození v lidském nebo nebeském světě. Protože tito lidé neměli zájem o dosažení nibbāny, vysvětloval jim přirozenost nestálosti a pouze nepřímo vysvětloval přirozenost bezpodstatnosti, ne-já.
"Omezte svá znečištění," říkal jim Buddha. "Ukončete konání neprospěšných činů, konejte prospěšné činy a očišťujte se. Toto je to, co je třeba udělat."
1. Dukkha sacca | Strast
1. První pravda je strast (dukkha-sacca).
Strast existuje. Nikdo nemůže popřít existenci strasti. Žádná osoba nemůže změnit skutečnost, že strast existuje. Je to skutečné, proto se existence strasti nazývá pravda. Strast je první pravda.
Má čtyři charakteristiky:
-
Tíha, (pīḷana)
-
Podmíněnost, (saṅkhata)
-
Teplo a žár (santāpa)
-
Změna (vipariṇāma)
Všechno, co má tyto vlastnosti, se nazývá strast.
Když je naše mysl čistá, pravá povaha existence je jasně viděna a my poznáváme naše frustrace, stresy a břemena. Toto je základní vlastnost strasti: tíha. Protože povstává z příčin, je tíha podmíněná. Neobjevuje se jen tak, odnikud. Strast, kterou zažíváme, vyvstává díky příčině a nevyvstává, když zde příčina není. Aby strast vyvstala, musí zde být příčina. Strast je následek: cítíme útisk a žár. Strast pálí. Když stojíme u ohně, cítíme žár. Nemůžeme říci, že žádný žár necítíme, když stojíme blízko ohně. Rozhodně cítíme žár, když jsme blízko u ohně. A konečně, naše strast je někdy extrémní a někdy docela snesitelná. Mění se to. Všechny podmíněné jevy se rozpadají, což je vlastnost strasti, která se nazývá změna. Tyto čtyři vlastnosti strasti - tíha, podmíněnost, žár a změna - jsou pravdivé, ne nepravdivé, a není tomu jinak. Tatha, avitathāni, anaññathāni.
2. Dukkha samudaya sacca | Vznik strasti
Mniši, co to je vznešená pravda o vzniku strasti? Je to tato touha, vedoucí k opětovnému bytí, svázaná s potěšením a vášní, nacházející opakovaná potěšení tu zde, tu tam: totiž touha po smyslových požitcích, touha po výsledcích jednání a touha po nenastávání následků jednání? A kde tato touha vyvstává a ustanovuje se? Kdekoliv je ve světě cokoliv milého a příjemného, tam vyvstává touha a ustanovuje se." Buddha - Mahā satipaṭṭhāna sutta
2. Druhou pravdou je původ strasti (dukkha-samudaya-sacca).
Proč trpíme? Proč je v našich životech neuspokojivost? Co je původem našeho utrpení?
Vznik strasti má také čtyři charakteristiky:
1. Hromadí kammu (āyūhana)
2. Vytváří svazující příčinná spojení saṃsāry (nidāna)
3. Svazuje se strastí (saṃyoga)
4. Brání svobodě od strasti (palibodha)
Cosi spojeného s těmito čtyřmi vlastnostmi dává vzniknout všem možným druhům utrpení. Protože touha má tyto čtyři vlastnosti, je původem strasti. Opět, toto tvrzení je pravdivé, nikoli nepravdivé, není tomu jinak.
1. Hromadění kammy (āyūhana) je první charakteristikou toužení.
Slovo hromadit je zde užito ve významu vystavění a spojení. Například spojením cihel, betonu, trámů a střešních tašek určitým způsobem staví dělníci zde v našem centru meditační chatky (kuṭi). Stejným způsobem, za pomoci lpění, stavíme naše životy. Saṃsāra je obecně chápána ve smyslu celých životů, procházení jedním životem po druhém. Bez konce je zde cyklus zrození, stárnutí, rozkladu a smrti, a pak se zas opakuje zrození, znovu a znovu.
Přestože akceptují tyto cykly celých životů, vědí moudří lidé, že život je řada okamžiků. Když konají v tuto chvíli nějaký čin, vědí, že dobrý nebo špatný následek jejich činu nastává již v dalším okamžiku, stále v tomto životě. Moudří lidé vědí, že nic z konaných činů nejde dál do nějakého neurčitého budoucího života. Každý moment jejich života je zcela nový a jedinečný moment mysli a hmoty. Složená povaha já, našeho těla a mysli, je shrnuta v pěti skupinách lpění (pañc´upādānakkhandhā): vnímání, pociťování, volní formace, vědomí a hmota.
Složením příčin vyvstávání těchto pěti skupin lpění v jeden okamžik je v dalším okamžiku těchto pět skupin zakoušeno jako já. Neustále dáváme dohromady příčiny pro vyvstávání těchto pěti skupin. Od okamžiku, kdy ráno vstaneme, až do chvíle, kdy jdeme v noci spát, dychtíme po příjemných tvarech, zvucích, vůních, chutích, fyzických kontaktech a myšlenkách. Zřídkakdy se zdržujeme příjemných kontaktů se smyslovými předměty. Docela naopak. Snažíme se v nich najít nové potěšení.
Protože arahat přestal dávat dohromady příčiny vyvstání pěti agregátů lpění, už se nikdy nezrodí. Reprodukční kamma (janaka-kamma) je silná a pokračuje ve vytváření pěti skupin po délku trvání arahatova života. Pouze lpění na pěti skupinách se zastavilo. Pro arahata již není žádné lpění. To je vše. Arahat je bez lpění, nemá žádný pocit jáství - jen vyčkává, plně vědomý, netoužící po životě ani po smrti. Protože anāgāmī přestali spojovat příčiny vyvstávání pěti skupin smyslové sféry, již se nikdy znovu nezrodí ve smyslové sféře (kāma-loka). Sotāpannové přestali spojovat příčiny vyvstávání pěti skupin nižších sfér existence (apāya), což znamená, že se nikdy nezrodí v apāye. Zrodí se pouze ve vyšších sférách existence.
2. Další vlastností vzniku strasti, touhy, je její vytváření svazujících příčinných spojení saṃsāry (nidāna).
Existuje dvanáct hlavních příčin a následků, které udržují naší existenci v saṃsāře:
-
nevědomost,
-
volní formace,
-
vědomí,
-
tělo a mysl,
-
šest smyslových základen,
-
kontakt,
-
pociťování,
-
toužení,
-
lpění,
-
obnovená existence,
-
zrození,
-
rozklad a smrt.
Spojnicí mezi těmito mentálními a materiálními příčinami a následky je toužení a právě toto toužení neustále zásobuje zdroj našeho utrpení. Když toužíme po příjemném kontaktu s předměty, vytváříme také spojení s utrpením. Máme sklony k toužení po příjemném. Neustálým následováním našich sklonů a zmnožováním toužení navíc vytváříme silná příčinná spojení, která nás vážou v saṃsāře. Toužení živí naše utrpení. Živíme zdroj našeho vlastního utrpení.
3. Třetí charakteristikou toužení je jeho spojení s utrpením.
Toužení je naše pouto (saṃyoga) s utrpením. V našem životě jsme všichni vykonali mnoho prospěšných a také mnoho neprospěšných činů. Mnoho našich činů prodloužilo naše utrpení a bránilo nám v postupu k dosažení nibbāny.
Když jsi připoután ke konání prospěšných činů, bráníš úplnému zániku utrpení a dosažení nibbāny. Připoutanost brání tvému osvobození. Pokud vykonáš mnoho prospěšných činů, můžeš se zrodit jako deva, brahma nebo znovu jako lidská bytost. Pokud vykonáš mnoho nezdravých a neprospěšných činů, mohl by ses narodit jako had nebo nějaká jiná forma zvířecí existence.
Kvalita připoutání u sotāpannů je jiná než u světských lidí: zredukovali svou připoutanost a odstranili možnost zrození v nižších sférách. Když sotāpannové dosahují stavu sakadāgāmīho, jejich pouta jsou dále změněna a oslabena. Ještě více změn a oslabení pout je u anāgāmī. Arahati odstranili všechna pouta. Protože toužíme po spojení s příjemnými předměty a jsme připoutáni ke konání prospěšných činů, jsme stále spoutáni. Díky neporozumění prospěšným a neprospěšným činům se spojujeme s utrpením a selháváme v dosažení nibbāny.
4. Čtvrtou charakteristikou toužení je její bránění osvobození od utrpení (palibodha).
Toužení je překážkou nibbāny. V běhu našeho života toužíme po pěti skupinách. Lpíme na nich. Toto hromadění fyzického a psychického vyústí v naší smrt. Protože nám těchto pět skupin patří, musíme zemřít a být znovu zrozeni. Pracujeme pro svou smrt.
Buddha viděl svět zcela opačně, než jak ho normálně vidíme my. Pracoval pro bezsmrtnost. Buddha nepracoval pro smrt. Problémem není žití; problémem je umírání. Umírání je ten problém. Když už nám nic nezbývá, není třeba umírat a rodit se. Buddha dosáhl osvobození od zrozování právě proto, že už mu nic nezbývalo. Naprostým uhašením svého toužení unikl umírání. Když není toužení, není umírání. Stále pracujeme pro svou smrt a selháváme v práci pro bezsmrtnost, čemuž se věnoval Buddha. Nelíbí se nám pracovat pro bezsmrtnost, protože je to cesta očišťování - meditativní rozvoj. Ale řádnou meditací dosahujeme svobody od smrti.
Když se podíváme do prostoru přímo před místem, kde sedíme, nevidíme nic. Ale protože víme, že vzduch je v tomto místě materiálně přítomen, neříkáme, že tento prostor je prázdný. Podobně nevidíme v naší mysli toužení. Pouze když se našimi smysly spojíme s konkrétním příjemným nebo nepříjemným předmětem, začínáme si uvědomovat naše navyklé, byť latentní toužení po příjemném nebo nepříjemném předmětu. Pouze když předmět aktuálně vstoupí do naší mysli, začínáme si být vědomi toho, jak se postupně objevuje toužení. Neznalost našeho toužení a jeho následků jsou velkou překážkou.
Aby meditující překonali tuto překážku, zkoumají povahu a nedostatky toužení. Po tomto zkoumání zjišťují, že toužení je původem utrpení. Toužení způsobuje utrpení. Když chtějí meditující ukončit utrpení, když chtějí dosáhnout nibbāny, jsou si vědomi toužení. Lámou svou připoutanost k tomuto procesu.
3. Dukkha nirodha sacca | Zánik strasti
Třetí pravdou je zánik strasti, (dukkha-nirodha-sacca).
Nirodha znamená zánik. Je to protiklad vzniku (samudaya). Zánik je konec. Je to kompletní zničení příčin. Ze zániku nevznikají žádné výsledky nebo následky. Cokoli, co zaniklo, je zcela zničeno, již nikdy znovu nevyvstane nebo nebude existovat. Zánik není, když něco ztratíte, protože co ztratíte, můžete najít.
Ztráta a úplné zničení jsou dvě různé události. Když zemřeme, znovu se narodíme. Když nezemřeme, dosáhneme zániku strasti, již zde není, co by se znovu zrodilo. Někteří lidé věří v duši, která žije po fyzické smrti těla. Věří, že zánikem utrpení musí být nebe, kde duše v míru žije navždy. Toto není to, co je myšleno zánikem strasti. Všechny formy podmíněných jevů podléhají zkáze a smrti, a tím způsobují utrpení. Duše žijící v pokojném nebi, byť i jako nějaký druh neviditelné entity, je stále formou podmíněného jevu. Z toho důvodu život v nebi musí stále způsobovat utrpení. Nirodha znamená úplný zánik strasti. Nirodha znamená, že zkáza, smrt a zrození již nikdy nepřijdou. Tathā, avitathāni, anaññathāni.
Zánik strasti má čtyři charakteristiky, jsou to:
1. Únik ze strasti (nissaraṇa)
2. Svoboda od zmatku (viveka)
3. Nepodmíněnost (asaṅkhata)
4. Bezsmrtnost (amata)
Pouze nibbāna má všechny tyto čtyři charakteristiky.
1. První charakteristikou zániku je, že je únikem z utrpení (nissaraṇa).
Únik znamená, že naše mysl je čistá, bez znečištění. Co jsou nečistoty? Nečistoty (kilesa) jsou neprospěšné kvality, které špiní naší mysl. Znečišťování mysli vyžaduje existenci bytosti (satta). Bytost existuje díky připoutanosti a přestává existovat, pokud zde žádná připoutanost není. Takže když zde není žádná bytost, nejsou zde žádné nečistoty. Mysl je čistá, když zde není žádná bytost. Vidíš můj hrníček. Kdo po něm touží? Kdo je k němu připoután? Je ta osoba, která hrníček vlastní, k němu připoutána, nebo je k němu připoután někdo jiný?
Osoba, která ho vlastní.
Proces, který vede k vyvstávání znečištění, začíná, jakmile se hrníček objeví na scéně. Jak je mi jednou nabídnut, mohu po něm toužit a být k němu připoután. Všichni se můžeme stát připoutanými k věcem, když víme, že nám patří, a pak nás také mohou učinit nešťastnými. Představ si dobu, kdy tento hrníček neexistoval. Hrníček ještě musí být vyroben a nikdo mi ho ještě nedal. Co je v mé mysli v té době? Dokud mi ten hrníček ještě nebyl nabídnut, budu po něm toužit? Budu k němu připoután? Ne.
Předtím, než hrníček začne existovat, není zde žádná připoutanost k němu. Netoužím po tom hrníčku a ani k němu nejsem připoután předtím, než představa hrníčku vstoupí do mé mysli. Vůbec zde není žádné toužení a lpění. Co se týče tohoto konkrétního hrníčku, nic v mé mysli nevyvstává. Taková je charakteristika úniku z utrpení (nissaraṇa), a charakteristika mentálního stavu zániku (nirodha). Co povíš někomu, kdo tě požádá o vysvětlení úniku z utrpení a nirodha?
Povím jim o jejich autě. Zeptám se, jestli si pamatují na dobu, kdy byli dětmi a žádné auto neměli. V té době k němu nebyli připoutáni a neměli žádné problémy s auty.
Pokud by nikdo nikdy nevyrobil auto, kde by bylo toužení? Kde by bylo připoutání?
Nebylo by.
Pokud cokoli existuje, je zde utrpení. Pokud nic neexistuje, pak je zde zánik: žádné utrpení. Pokud existuje pět skupin, je zde připoutání k těmto pěti skupinám, a proto je zde utrpení. Když nic neexistuje, není utrpení. Je zde pouze zánik (nirodha).
2. Druhou charakteristikou zániku je svoboda od zmatku (viveka).
Když lidé na Srí Lance mluví o viveka, svobodě od zmatku, běžně tím myslí odpočinek, přestávku v práci a nic moc nedělat. Děti například říkají, že jejich otec je ve viveka, když je na dovolené. Otec odpočívá, čte noviny, pokuřuje cigarety a myslí na to či ono. Vzít si v práci volno je to, čemu na Srí Lance normálně říkáme viveka. Ale když se Buddha zmiňoval o viveka, myslel tím něco jiného. "Viveka," řekl Buddha, "je nepřítomnost znečištění."
Ve skutečnosti, i když je otec na dovolené, není nijak zvlášť svobodný od zmatků, protože pokračuje ve vyrušování své mysli: vytváří znečištění a nese náklad. Svoboda od zmatku není k nalezení ani v jhāně, protože i tam je stále ještě nějaká tíže, nějaký zmatek ve stavu jhāny. V oblasti smyslů (kāma-loka) obyčejná osoba zatěžuje svou mysl myšlenkami o smyslových potěšeních: jídlo, auto, dům, dítě, manžel nebo manželka, nebo nějaká forma vlastnictví. Ale jhāna, mentální pohroužení, má také svou formu tíhy. Například osoba, která dosahuje první jhāny, se může pokoušet ovládat faktory jhāny, počáteční myšlení, rozvažování, nadšení, štěstí a jednobodovost. On nebo ona mohou toužit a být připoutáni k těmto faktorům mysli. Jsou to odlišné zmatky a náklady od těch, které se nacházejí ve smyslové oblasti, ale jsou to stále zmatky a břemena. Osoba, která dosahuje jhāny, se může zrodit v nehmotné oblasti, nebo se dokonce stát mahā-brahmou, ale je zde stále nějaký zmatek a břemeno. Siddhattha usiloval o dosažení naprosté svobody od zmatků a břemen.
Kousek po kousku se i my snažíme složit břemeno našich znečištění, která ruší a zatěžují naší mysl. Pomalu dosahujeme více svobody od zmatku, více viveka. Kousek po kousku dosahujeme více svobody, více odpoutání, více uvolnění, více svobody a tak dále. Sotāpanna složil mnoho svých zátěží. Pokud se staneme arahaty, složíme všechny naše zátěže. Když zcela složíme svoje znečištění, dosahujeme svobody od zmatku a jsme opravdu ve viveka. Pak říkáme, že odpočíváme. To je skutečné uvolnění. Kdokoliv, kdo žije bez znečištění, odpočívá a je osvobozen od zmatku. Toto je pravda, ne nepravda, a není tomu jinak. Nikdo to nemůže změnit. Toto je skutečné.
3. Další charakteristikou zániku strasti (dukkha-nirodha) je nepodmíněnost (asaṅkhata).
Dukkha má charakteristiku podmíněnosti (saṅkhata), zatímco zánik má charakteristiku nepodmíněnosti (asaṅkhata). V podmíněnosti jsou příčiny a následky (hetu-phala). V nepodmíněnosti není žádné příčiny, a proto ani žádného následku. Na světě lze nalézt pouze dvě věci, které jsou nepodmíněné: prostor a nibbānu.
Obecně mluvíme o mezeře mezi dvěma předměty jako o prostoru. Ale mezera mezi dvěma předměty není ten prostor, o kterém se nyní zmiňuji. Prostor, o kterém teď mluvím, se v pálí nazývá ākāsa. Ākāsa je jiný, protože na rozdíl od vzdušného typu prostoru mezi našimi palci a ukazováčky se ākāsa nikdy nemění, neupadá, ani neumírá. Ākāsa nikdy nevyvstává a nikdo ho nikdy nemůže ukrást, ačkoliv nelze říci, že je prázdný. Toto jsou vlastnosti, které také můžeme nalézt v nibbāně.
V prostoru nejsou žádné překážky. V prostoru nebe vidíme, jak létají ptáci. V prostoru nepodmíněného, v nibbāně, létají arahati, ne ptáci. To je ta jediná změna, kterou musíme udělat. Tak je tomu s asaṅkhata. Řekni mi, proč nazýváme tento svět krásným?
Svět dal vzniknout příjemným pocitům. Líbí se mi.
Protože jsme oklamáni, vidíme smyslová potěšení jako krásná.
Myslím, že prostor je to, co dělá svět krásným. Když je dost prostoru, tanečník krásně tančí. A když je dost prostoru, postavíme nový domov. Není to ten domov, který je krásný. Ne. Prostor je to, co umožňuje, aby byl domov krásný. V prostoru nepodmíněnosti nejsou žádné příčiny a následky - žádné hetu-phala, a proto žádné problémy nebo utrpení. Problémy nalézáme pouze tam, kde nalézáme příčiny a následky, v podmíněném.
Před Buddhovou dobou pracovalo mnoho učitelů meditace na tom, aby objevili úroveň vědomí, která je za příčinami a následky, a proto za utrpením. Místo toho nalézali úrovně vědomí s příčinami a následky, a proto s utrpením. Buddha objevil nirodha. Je za všemi příčinami a následky, nirodha je za utrpením. Nirodha je nepodmíněnost, nibbāna.
4. Čtvrtou charakteristikou zániku utrpení je bezsmrtnost (amata).
Mata znamená smrt. Všechny podmíněné věci se nakonec rozpadnou a zmizí. Pokud je zde příčina a následek, musí zde být smrt. Amata znamená žádná smrt, bezsmrtnost. V zániku není žádná příčina a následek, což znamená, že není, co by umíralo. Tak jako u předchozích charakteristik je toto pravda, ne nepravda, a není tomu jinak. Je to nezměnitelné, tak to skutečně je.
„Toto, bráhmane, bylo první vědění [poznání], kterého jsem dosáhl v první části noci.
Nevědomost byla rozptýlena a objevilo se vědění, temnota byla rozptýlena a objevilo se světlo,
jak se stává u toho, kdo prodlévá dbale, horlivě a odhodlaně."
Bhayabherava sutta
4. Magga sacca | Stezka vedoucí k zániku strasti
Čtvrtá pravda je cesta, která vede k zániku utrpení (magga-sacca).
Tato stezka je osmičlenná stezka (aṭṭhaṅgika-magga): správné porozumění, správné myšlení, správná řeč, správné jednání, správné živobytí, správné úsilí, správné uvědomění a správné soustředění. Je to stezka meditativního rozvoje. Vede k nibbāně. Tathā, avitathāni, anaññathāni.
Osmičlenná stezka má čtyři charakteristiky:
1. Vede k oproštění (niyyāna) a k osvobození
2. Je příčinou (hetu) pro dosažení arahatství
3. Vidění (dassana) čtyř ušlechtilých pravd
4. Překonává (adhipati) toužení a vede k dosažení mistrovství nad sebou samým
Osvobození
1. První charakteristikou osmičlenné stezky je její pomoc při osvobození od našeho utrpení.
Vede nás (niyyāna) k osvobození; osmičlenná stezka je vor, který používáme, abychom se přeplavili přes řeku saṃsāry. Pokud dosáhneme stavu sotāpanny, jsme osvobozeni od nesprávného porozumění, nelpíme již dále na rituálech a nemáme pochyby o duchovní praxi.
Někteří lidé jsou ohledně praxe zmateni. Vědí, že sīla je důležitá. Vědí, že jejich mentální rozvoj vyžaduje zdržování se (virati) nevhodného chování, a také vědí, že někdy musí vynaložit velké úsilí, aby se tohoto nevhodného chování zdrželi.
Āyati saṃvara sīla lidem pomáhá při cvičení ve vhodném chování a pomáhá jim ukončit oddávání se nevhodnému chování. Sīla je základ pro meditativní rozvoj, ale lidé s ní někdy zacházejí do extrémů. Znám jednoho bhikkhua, který ignoroval velkou ránu na svém rameni. Místo, aby ji léčil, nechal ji hnisat, snášel bolest a škodil svému tělu, protože cítil, že by měl své tělo potrestat. Jeho chování mu nijak nepomohlo v pokroku. Toto není sīla. Držel se špatných názorů a oddával se určité formě sebeumrtvování. Zkrátka praktikoval osmičlennou stezku nesprávně. Vhodné chování (sīla) je střední cesta. Není spojena se sebeumrtvováním. Sīla znamená, že máme pod kontrolou naše slova a činy.
Díky dříve vykonaným neprospěšným činům někdy zažíváme neprospěšné následky (vipāka). Můžeme se dokonce zrodit v pekle, ve zvířecí říši nebo v peta-loka. Ale pokud vstoupíme do proudu, všechna naše neprospěšná kamma, která měla působit v budoucích zrozeních, se stává neúčinnou, nemá příležitost způsobit následky. Když dosáhneme stavu sotāpanny, prvního stupně osvobození, překročili jsme již z poloviny na druhý břeh. Nebudeme již nikdy zrozeni v nižším světě a počet zrození je již omezen. Sotāpanna se rodí pouze v takovém šťastném stavu existence, jako jsou lidské nebo božské světy. On nebo ona již nejsou bezcílně unášeni saṃsārou. Dosažení stavu sotāpanny vede (niyyāna) k osvobození.
Je počet budoucích zrození omezen na sedm?
Jsou sutty, které tvrdí, že sotāpannové se zrodí již pouze sedmkrát. Nicméně pro obyčejnou světskou osobu je počet zrození neomezen. Nemůžeme říci, že je zde pouze několik dalších zrození, protože tento proces není nějak omezený. Nevíme, kde tato zrození vznikla, a nevíme, kde skončí. Saṃsāra je nekonečné utrpení.
Jednou z charakteristik vzniku utrpení, toužení, je bránění ve svobodě. Toužení je překážka (palibodha) k dosažení zániku utrpení. Díky toužení znečišťujeme naší mysl chtivostí, odporem a klamem. Tyto tři neprospěšné kořeny - chtivost, odpor a zaslepenost (klam) - zahrnují vše, co brání svobodě. Porovnejte bohatého člověka s chudým žebrákem:
"Já," říká bohatý muž, "mám v životě spoustu problémů, ale život žebráka je svobodný. On nemá žádné problémy. Musí žebrat, jen když je hladový, potřebuje jen strom, pod kterým by spal, a spí, kdekoliv se mu zlíbí. Já takovým způsobem žít nemohu, musím tvrdě pracovat. Žebrák má jistě mnohem méně problémů, než já."
Žebrák říká úplně totéž: "Mám ve svém životě spoustu problémů, ale bohatý člověk ne. Bohatý člověk nemusí žebrat, protože má dost peněz, aby si koupil jídlo, a nemusí spát pod stromem, protože má ve svém přepychovém domě komfortní postel. Bohatý člověk nemá žádné problémy."
Boháč i žebrák říkají oba přesně tutéž věc. Oba říkají, že mají mnoho problémů, kdežto ten druhý žádné nemá. Pravdou je, že boháč i žebrák mají oba problémy, protože každý na světě má problémy. Mnoho lidí přichází navštívit bhikkhuy, aby vyřešili své problémy. Někteří mají menší problémy v práci, někteří mají problémy doma a někteří jsou nemocní a umírají. Lidé za námi přicházejí, protože myslí, že jim můžeme pomoci. Mnozí nás žádají, abychom jim uvázali provázek okolo zápěstí, vykonali pūja, požehnali olej nebo dali obětiny stromu bodhi. Věří, že rituály pomohou zmírnit jejich utrpení, v tomto ale rituály nejčastěji selžou. A když rituály selžou, odsuzují Buddhovo učení: "Buddhismus je k ničemu. Nic z toho nemáme."
O čtyřech vznešených pravdách a Dhammě panuje mnoho mylných představ. Bohatství, například, nezaručuje štěstí, a ani chudoba nezaručuje strádání. Dokonce i chudý žebrák může dosáhnout vyhasnutí. A zadruhé, lidé nedosáhnou úniku z utrpení jen tím, že budou mít zavázaný provázek okolo zápěstí, nebo že někdo požehná nějaký olej. Toto jsou nízké aspekty buddhismu a mají málo co do činění s tím, co Buddha učil. Buddha vysvětloval povahu skutečnosti.
"Abys zmírnil své utrpení," řekl Buddha, "musíš porozumět povaze svých problémů, povaze svého utrpení a povaze svojí mysli."
Kdokoliv, kdo skrze osobní zkušenost plně porozumí překážkám k dosažení svobody od utrpení, může zničit překážky a dosáhnout svobody. Lidé, kteří se nikdy nesnaží porozumět své vlastní mysli, nikdy nebudou úspěšní ve zničení překážek nebo v úniku z utrpení.
Příčina
2. Druhou charakteristikou osmičlenné stezky je, že je příčinou (hetu) zániku utrpení.
Zpočátku máme všichni mnoho překážek (palibodha) správného praktikování osmičlenné stezky. Když začínáme s praxí, je těžké udržovat správnou sīla, protože v běžném životě máme mnoho překážek, které nám v tom brání. Na začátku máme také mnoho překážek k dosažení správného samādhi a mnoho překážek v rozvoji paññā. Zpočátku je zde vždy mnoho, mnoho překážek, abychom správně praktikovali osmičlennou stezku. Ale postupným odstraňováním těchto překážek také postupně rozvíjíme naší schopnost správně praktikovat osmičlennou stezku. Je to pokračující proces a vyžaduje určité úsilí.
Nicméně mnoho lidí je ochotno vynaložit jen malé úsilí, protože jsou přesvědčeni, že jakékoli větší úsilí by narušilo jejich rodinný život. Mýlí se. Visākhā byla žena, která žila v časech Buddhy. Usilovala o správné praktikování Dhammy, zničila překážky ke svobodě a dosáhla vstupu do proudu, když jí bylo pouze sedm let. Vdala se v šestnácti a následně porodila dvacet dětí. Byla také velmi bohatá. Její svatební šaty stály celé jmění. Jak mohou lidé říct, že praktikování Dhammy narušuje rodinný život, když někdo jako Visākhā byl schopen vychovat dvacet dětí - deset chlapců a deset děvčat - při praktikování Dhammy?
Osoba, která vynakládá mnoho úsilí, ničí mnoho překážek a dosahuje stavu sotāpanny. V následných šťastných stavech existence se sotāpanna stává stále silnějším. On či ona postupně rozvíjejí kvality své sīla, stejně tak postupně rozvíjejí sílu svého samādhi a paññā. Sotāpanna neustále zvyšuje sílu osmičlenné stezky a sílu čtyř základů uvědomění. Sotāpannové zvyšují své úsilí, rozvíjejí cesty ke schopnostem, řídicí vlastnosti mysli a sedm faktorů probuzení. Sotāpannové postupně rozvíjejí a zvyšují všechny tyto síly. Rozvoj těchto schopností je základní příčinou (hetu) pro dosažení arahatství. Toto je to, co musíme rozvíjet.
Vidění
3. Další charakteristikou osmičlenné stezky je vidění čtyř ušlechtilých pravd (dassana).
Jasně vidíme naše znečištění. Není zde nic jiného, co by mělo být jasněji viděno, než naše znečištění. Když jsou znečištění jasně viděna, dosáhneme od nich osvobození. Když dosáhneme vhledu do skutečné povahy znečištění, vymýtíme je. Zničíme naše znečištění skrze vidění, skrze dassana. Protože jsme rozsvítili světla, je místnost, ve které se nacházíme, jasná. Jak dlouho trvalo světlu, aby překonalo tmu?
Téměř žádný čas, bylo to okamžitě.
Kam odešla ta tma? Nevím.
Je těžké vědět, kam jde tma. Představ si sám sebe v husté džungli. Hustě prší, je půlnoc a je novoluní, což znamená, že z měsíce nepřichází žádné světlo. Jsi v hlubinách této černočerné temnoty, když náhle - záblesk blesku! Tento jasný záblesk ti bezprostředně umožní cosi vidět. Vidíš hady, slony a mnoho dalších divokých zvířat a je jasné, že džungle je nebezpečná a není místem pro život. Chtíc uniknout, okamžitě uděláš krok vpřed. To, že uděláš tento krok vpřed, znamená, že jsi na půl cesty ven z temné a nebezpečné džungle. Jsi na půl cesty k vymýcení svých znečištění: stal ses sotāppanou.
Protože znečištění, která vyvstala v naší minulosti, jsou mrtvá, nemůžeme s nimi nic dělat. Také nemůžeme nic dělat se znečištěními, která vyvstanou v budoucnu, protože ještě neexistují. Můžeme něco dělat pouze se znečištěními, která jsou zde a nyní. Praxe vipassany znamená být v přítomnosti. Vipassanā znamená, že nemyslíme na to, co se stalo v minulosti, ani si s tím neděláme starosti. Znamená to, že nemyslíme na to, ani si neděláme starosti s tím, co se stane v budoucnosti, a také to znamená, že nelpíme v tuto chvíli vůbec na ničem. Toto byla rada, kterou dal Buddha veliteli Santatimu. Znáš ten příběh? Ne.
Velitel Santati vyhrál bitvu pro krále Kosalu. Na počest Santatiho uspořádal král oslavu s mnoha tanečnicemi, hudbou, jídlem a pitím. Santati si velice užíval tuto oslavu a obzvláště se mu líbila jedna tanečnice. Byl jí uchvácen. Avšak tanečnice padla vyčerpáním a zemřela při jednom ze svých vystoupení přímo před Santatim. Její smrt přišla bez varování a byla pro Santatiho velkým šokem. Okamžitě opustil oslavu a šel za Buddhou pro radu.
"Opusť přítomnost," řekl Buddha Santatimu. "Zanech myšlení na minulost, zanech myšlení na budoucnost a v tuto chvíli nelpi na ničem."
Santati byl moudrý člověk. Okamžitě porozuměl Buddhovu učení, dosáhl vhledu – dassana - a dosáhl probuzení. Potřeboval pouze několik slov od Buddhy, aby uviděl pravou povahu své situace. "Velitel Santati," řekl Buddha toho samého rána, "je moudrý člověk. Do tohoto večera bude arahatem."
Existuje mnoho podobných příběhů z časů Buddhy. Jednoho dne Buddha navštívil dovedného akrobata jménem Uggasena, který předváděl číslo na vrcholu bambusové tyče. Když Buddha získal Uggasenovu pozornost, řekl mu to samé, co řekl Santatimu: "Zanech přítomnost. Zanech myšlení na minulost, zanech myšlení na budoucnost a v tuto chvíli nelpi na ničem." Zatímco byl stále na tyči, Uggasena bezprostředně dosáhl vhledu a dosáhl probuzení. Uggasena byl další moudrý člověk, který žil v čase Buddhy.
V naší společnosti jsou moudří lidé.
Máš pravdu. V dnešní společnosti jsou moudří lidé, ale Buddhovo poselství se k nim nedostává. Takto mnoho lidí praktikuje meditaci v chůzi a meditaci v sedě léta, desetiletí a po celý život bez dosažení jakýchkoli skutečných cílů. Ale Santati a Uggasena tento vzkaz pochopili. Naslouchali pozorně Buddhově radě a výsledkem toho dosáhli dassana, dosáhli probuzení v několika vteřinách. Učitelé nás nasměrují. Sdělí nám, že pokud se díváme na noční oblohu tak a tak, uvidíme hvězdy a planety. Když se podíváme směrem, který nám učitel naznačil, vidíme hvězdy a planety. Pokud máme moudrost dívat se správným směrem, jasně vidíme na vlastní oči a dosahujeme osvobození. Sotāpanna se podíval správným směrem. On či ona pronikli povahu skutečnosti, zničili své pochyby a dosáhli realizace čtyř vznešených pravd. Sotāpannové prožívají dassana.
Mistrovství
4. Čtvrtou charakteristikou osmičlenné stezky je překonání toužení a dosažení mistrovství nad sebou samým (adhipati).
Adhipati se překládá jako vláda a převaha. Je to mistr.
Je mnoho druhů mistrů. Jsou mistři na pracovišti, v přírodě a na cestě vedoucí k zániku utrpení. Silní organizátoři jsou mistři svých zaměstnanců. Třebaže někteří zaměstnanci mají svůj názor na to, jak by se práce měla vykonat, podrobují se vůli silného organizátora. Moře je vládce v přírodě. Prameny a řeky začínají v různých zemích a plynou mnoha směry, ale nakonec všechny vplynou do moře. A navzdory tak velkému množství sladké vody tekoucímu z řek do moře se slanost moře nikdy nemění. Jako obrovská masa slané vody moře zůstává velmi slané, navždy. Moře je vládcem pramenů a řek. Všechny prameny a řeky tečou do moře. Poznání stezky (magga-ñāṇa) je mistrem našich životů. Je mistrem na stezce vedoucí k zániku utrpení.
Může být pouze jeden mistr - v jakýkoliv čas může mít pracoviště pouze jednoho mistra. Pokud si dva lidé myslí, že jsou oba mistři na tomtéž pracovišti, objevují se konflikty a problémy. Pracoviště funguje poklidně, jen když je zcela pod kontrolou pouze jednoho správce, jednoho mistra. Když zaměstnanci následují způsoby správce a zanechají svých vlastních, všechno běží hladce. Nicméně někteří lidští vládci určitě způsobují lidem a společnosti problémy.
Existují ale vládci, kteří nikdy nezpůsobují problémy ničemu a nikomu. Moře je jedním z těchto vládců. Všechny prameny a řeky k němu hladce plynou. Moře je jejich vládcem, zcela. Mistr, pro kterého pracujeme, je znalost stezky. Když učiníme osmičlennou stezku tím hlavním v našem životě, její znalost nám také nikdy nezpůsobí žádné problémy. Střežení smyslových bran, praktikování sīla, praktikování štědrosti, žití v přítomném okamžiku, praktikování vipassanā - všechno, co děláme, konáme proto, abychom dosáhli mistrovství nad sebou samým a abychom dosáhli znalosti stezky. Jako toky, které bez problémů plynou do moře, je osmičlenná stezka proudem, který následujeme, abychom zmírnili problémy, žili v míru a dosáhli moře poznání stezky.
Až si příště zajedeš k moři, zamysli se na chvíli nad jeho povahou. Moře se jen postupně stává hlubším a hlubším: u břehu, kde je zcela mělké, se brodí malí ptáci; trochu dál se po pás brodí děti, a ještě dál na moři plavou a hrají si žraloci a velryby. Žraloci a velryby jsou dále na moři, protože ve vodních hlubinách, kde moře sahá hluboko pod hladinu, mají dost místa, aby dělali, co se jim zlíbí. Moře je zpočátku mělké, ale pak je hlubší a hlubší. Moře je hluboké.
Abychom ukončili utrpení, musíme zodpovědět čtyři otázky:
1. Co je strast?
2. Co je vznikem strasti?
3. Co je zánikem strasti?
4. Co je cesta vedoucí k zániku strasti?
Když skrze vlastní zkušenost odpovíme na tyto čtyři otázky uspokojivě, omezíme překážky svobody, zmírníme potíže a zmírníme naše utrpení.
Před 2 500 lety se Siddhattha vydal na cestu, aby zodpověděl tyto čtyři otázky. Vydal se objevit, co je prospěšné a co je pravda. Nakonec znovu objevil tyto čtyři pravdy o existenci, plně tyto pravdy uskutečnil, a pak, jako Buddha, vyhlásil tyto pravdy ve světě. To je velmi důležité. Lidé, kteří mají správné porozumění (sammā-diṭṭhi) Buddhovým naukám, budou vždy mít méně problémů a méně utrpení, než ti, kteří ho nemají. Můžeme si zkrátka jen začít vážit Buddhy. Byl to člověk, který zapřáhnul sám sebe, učinil tyto objevy nezávisle a dosáhl úplného osvobození od utrpení.