Bhikkhunī je plně ordinovaná buddhistická mniška. Doslovný význam slov bhikkhunī a bhikkhu je „ten, který žebrá“. Oba jsou Buddhovými žáky, protože podle jeho učení jsou si obě pohlaví naprosto rovna.

 

Podle tradice byl řád bhikkhunī založen Buddhou pět let po bhikkhu řádu. Nevlastní matka Mahāpajāpati Gotamī byla oddanou praktikující a došla k uvědomění, že toto je cesta k osvobození. Poté požádala Buddhu, aby ženy mohly kráčet stejnou cestou jako mniši a získaly ordinaci mnišství. Po počátečním váhání Buddha povolil ordinaci bhikkhunīch poté, co kladně odpověděly na rozhodující otázku položenou Ānandou: „Mohou ženy dosáhnout nibāny?“ (různé texty předkládají tuto otázku v různých interpretacích). Poté se Mahāpajāpati Gotamī stala první ordinovanou bhikkhunī.

 

Buddha poté nadiktoval soubor pravidel pro bhikkhu i bhikkhunī, která jsou obsažena ve vinayi. Rovné zacházení s oběma pohlavími kodifikované ve vinayi vyvolalo v té době v laické komunitě určité nepokoje. Ve skutečnosti bylo sociální postavení žen v Indii před 2500 lety extrémně nízké. Buddha nicméně umožnil bhikkhunīm praktikovat stejným způsobem, jakým praktikovali mniši.

 

Viděli jsme, že bhikkhunī mají stejná práva a povinnosti jako bhikkhu, za časů Buddhy měli ve skutečnosti obě komunity Saṅghy právo sdílet každý dar rovnocenně.

 

Připomeňme si známý příběh, který se odehrál za časů Buddhy, kdy bylo oběma Saṅghám nabídnuto osm rouch. Buddha rozdělil roucha pro obě Saṅghy spravedlivě. Čtyři daroval komunitě mnišek a stejný díl mnichům, i když byla v ženské Saṅgze pouze jedna mniška a v mužské čtyři.